Série fotografií pro ústeckou pobočku Člověka v Tísni, pořízená v klubovně Mixér. Stěžejním tématem se stala oslava boxovacího pytle, který do klubovny přicestoval. Protože, jak říká jedno “staré čínské přísloví”: “Nejde o to, kolik ran inkasuješ, tady jde o to, kolik ran uneseš, a přesto se znovu zvedneš.”
Člověk v tísni – pobočka ÚnL | fb
…
MÁNIE
Toto téma vzniklo ve spolupráci s organizací Fokus Labe v rámci jimi pořádaných Týdnů pro duševní zdraví.
mezi vystupujícími byli:
DAVID BABKA
občan Babka a jeho emaily, které byste nikdy nechtěli dostat
MICHAL DROZEN
malíř z pražské AVU se svými skicákem
VÍTĚZSLAV FISCHER
řezbář se svými mravenci na lodích a létajících strojích
MARKÉTA GEBRIAN
architektka s digitálními obrazy
MARTIN KOLÁŘ
ústecký malíř zenového charakteru
JINDRA MORAVCOVÁ
o dlouhodobé péči o člověka s manicko-depresivními stavy
KAREL ONDRÁŠEK
putující tattoo medik
KVĚTOSLAV VRŠOVSKÝ
jeden z kapitánů lodi rozvážející kulturu po březích Labe
FOKUS LABE
zástupci a klienti organizace Fokus Labe, která pořádá Týdny pro dušení zdraví
PechaKucha Night Ústí nad Labem
PechaKucha Night je formát převzatý z Tokia. Večery v současnosti probíhají ve více jak 700 městech po celém světě. Pravidla jsou jednoduchá – každý vystupující má připravenu prezentaci o 20 obrázcích, na každý z nich má 20 vteřin na komentář. Po 6 minutách 40 vteřinách ho tak střídá další.
Prozatím poslední klauzury na Fakultě umění a designu v Ústí nad Labem jsou již několik měsíců za námi a já jsem se konečně dostal k tomu, abych představil jednu ze dvou malých kolekcí, o jejichž fotografování jsem byl požádán. Autorkou první z nich je zahraniční studentka Elena Iliescu. Vlastními slovy se autorka ve u svého modelu zaměřovala na:
“… contrast between the idea of something pure, innocent, balanced, and the adverse effects of the society, who destroyed inner peace of the human being. It’s like a war between who I was, and who I became.”
Všechny fotografie z této kolekce můžete shlédnout zde.
návrh: Elena Iliescu | fb
Severní Terasa, část Ústí nad Labem, která na mě mimořádně zapůsobila (mírně řečeno), když jsem jí prvně před lety navštívil. Ponuré počasí krátce z jara, ve spojení s faktem, že byla liduprázdná neděle, vytvářelo atmosféru jako z postapokalyptického příběhu. Od té doby jsem Severní Terasu navštívil ještě mnohokrát a rychle jsem přijal i její vlídnou tvář “obyčejného sídliště” namísto fascinujícího vylidněného místa, které mě kdysi uhranulo.
Včerejšího dne byla také neděle a společně s mírně zamračeným počasím to byly ideální podmínky na příjemnou procházku s výkladem zaměřeným na urbanistické a architektonické řešení Severní Terasy. Dozvědět jsme se mohli, jak o jejím kvalitním uspořádání, tak o nenaplněných vizích jejího dalšího rozvoje či všeobecné problematice nekoncepčních rekonstrukcí. Kromě architektů, kteří procházku v rámci ústeckého Dne architektury již několikátým rokem pořádají, byl hostem i jeden z autorů původního návrhu řešení této čtvrti.
